...........................In nomine patris et fili et spiritus sancti. Amen........................

Zlomenina

3. ledna 2009 v 19:44 | Pepcha |  Jednorázovky a songfictions
Drahoušci, přináším vám další kravinu sepsanou z pocu naprosté bezvýchodnosti stavu věcí (tj. byla s rodiči na horách v pokoji 2x4-5 metrů). Doufám, že se bude líbit, jen ještě upozorním, že jde o autorský slash (tj. kravinu) odehrávající se v Praze. Děkuji za případnou pozornost
vaše JMB


Míra si přehodil tašku s nákupem do druhé ruky, zalovil v kapse a vytáhl klíče. Chvíli mu trvalo, než v matném pouličním osvětlení našel ten správný a taky chvíli, než zimou ztuhlou a rozklepanou rukou klíč zasunul do zámku. Byl nervózní. Vstoupil a nohou za sebou zakopl dveře. Natáhl se po vypínači a několikrát do něj ťukl, než usoudil, že je to marné. V lítacích skleněných dvěřích nahoře se odrážena jeho silueta ještě temněji než zbytek chodby. Potmě dokopýtal k výtahu, mezitím stihl zakoupnout a málem rozsypat křehký, drahocenný nákup na zem. Dveře výtahu se otevřely a zatímco si to kabinka mířila nahoru, Jaromírův žaludek a především jeho obsah toužil po tom samém. Měla to být jen obyčejná návštěva. Dobře, návštěva, kdy se celou dobu bude muset pořád dokola omlouvat. Tentokrát mu místo baterky posloužil při vybírání klíče otevřený výtah. S cinknutím se zavřel. Jaromír se otřásl. Nesnášel tmu. Konečně!
Na pohovce v obývacím pokoji ležel Lukáš s knížkou v ruce. Zvuk odemykajících se dveří ho zvedl do sedu. Sakra co to-?
"Ahoj, Luky!" zpoza dveří se ozval Mirův hlas. "Mám tu spoustu piva, víno a Metaxu, co sis pro ni vzkázal." Z obýváku se ozvalo jakési štrachání.
"Počkej, já ti s tím pomůžu!"
"Ne, ne, ani to nezkoušej, lež a léč se," zakřičel na něj Mira. Už bez kabátu, za to v botách, protože dokud nepršelo, u Lukáše se ani nepřezouvalo, vešel do pokoje s pohovkou, na které měl Lukáš správně ležet.
"Nejdřív mi zlomíš nohu a pak se staráš. Příště zkus být rovnou při basketu opatrnější," postěžoval si pacient ze stoje na třech nohou. Jaromír si povzdychl; dalo se to koneckonců čekat, Lukáš měl prostě takovou trochu vyčítavou povahu.
"Promiň, promiň a ještě jedno promiň. Já ti to nějak vynahradím." Lukáš povytáhl obočí.
"Tím, že se se mnou budeš další dva týdny, co ještě budu muset tvrdnout doma donekonečna opíjet?"
"Víkendy by nestačily?" hodil po něm trpný pohled Míra. "Co že bych ti udělal radši nejdřív pořádnou večeři? Ty se natáhneš a já něco ukuchtím." Lukáš se u slova "natáhneš" znechuceně ušklíbl.
"Nezapoměň si vzít zástěru s volánkama, kuchařko," uštěpačně mu připomněl. Jaromír to radši nijak nekomentoval a místo toho začal prohledávat Lukášovu kuchyň a soustavně, omlouvat se a vykládal historky ze své práce. Zatímco krájel cibuli, zavládlo v pokoji ticho.
"Mimochodem, odkdy máš vůbec klíče k mému bytu?" zeptal se zvědavě Lukáš, který tou dobou už stačil otevřít jedno pivo a půlku zdárně vypít. Druhý muž radši ze skleničky upil Chardonnay a s úsměvem mu odpověděl.
"No, přece od té doby, co jsi odjel s Ester do Itálie a já se ti staral o Leopolda a kytky."
"No jo," broukl Lukáš a zahleděl se na láhev ve své ruce. "Leopoldík, to byl moc hodnej pes. Ale Ester neměl vůbec rád. To já jo, taková hezká židovečka." Mira protočil oč v sloup.
"Lukáši, ona nebyla židovka. Byla katolička," opravil jej pohoršeně, zatímco míchal omáčku a přilíval do ní cosi podezřele podobného alkoholu. Lukáš se zamyslel a pak přikývl.
"Hm, máš pravdu. Stejně je to zvláštní, že si pamatuješ takový detaily o mejch holkách, Jardo." Následovala očekávaná reakce.
"Neříkej mi Jardo. A nepamatuju si všechny," ohradil se Mira a vyndal rýži z hrnce. Lukáš se ušklíbl. "Hotovo", oznámil Mira, když na talíře nalil zbytek svého cosi a postavil to na jídelní stůl. "Proč to dáváš tak daleko? Neměl bys to vzít sem k pohovce a nakrmit mě, když jsem nemocnej?," usmíval se Lukáš.
"Nedělej mi neslušný návrhy, lemro, a hni se," pomáhal mu na nohu Jaromír.
"Nefandi si, Miro. Proč si s sebou vůbec nepřivedl nějakou hezkou kuchařku. Třeba tu tvou Míšu," zamrkal na něj Lukáš, už řádně usazen u stolu.
"Jakou moji?," zamračil se Mira. Pak nasadil výraz trpícího člověka. "To ti snad já nestačím?" Chvíle trapného ticha. Lukáš radši sklonil pohled k tomu na talíři. "Ježkovy voči, co to má bejt?" zeptal se vyděšeně a dloubl do toho.
"To dělala moje babička. Nutričně děsně výživný! A dobrý!" oznámil nadšeně Mira. Nakonec to nebylo až tak strašné a minimálně jíst se to dalo. Pánové nad jídlem hráli podivnou hru, kdy Mira podle Lukášova popisu hádal jména jeho bývalých. Nadšený z toho nebyl.
"Co tak si to vyměnit?" navrhl Lukáš, zatímco Mira myl nádobí (to si ten jeho pitomý kamarád nemohl pořídit myčku?) a on sám zase upíjel pivo. Jaromír ztuhl.
"Ehm, to není zrovna dobrý nápad," strojeně se zasmál. "Jednak jich zas tak moc nebylo a druhak ty nemáš žádnou paměť." Lukáš si ho změřil podivným pohledem.
"Možná taky proto, že většinu času, když nejsi se mnou nakonec trávíš v barech a balíš kdekoho?" Mira si utřel ruce do utěrky, otočil se a opřel se o linku. Kurva, jak z tohohle ven.
"Lukáši, tohle nemusíme rozebírat," prohodil a upil piva.
"Dobře, ale až to aspoň jednou zkusíš." Mira si přejel rukou po čele a zapátral v paměti po nějaké dívce, kterou mohl Luky znát.
"Hm, no tak fajn. Rezavý dlouhý vlasy, hnědý oči," Lukáš povytáhl obočí. On si pamatuje její oči? "Studentka FAMU, hubená." Lukáš se ušklíbl.
"Takhle se nikam nedostanem. Co takhle se radši kouknout na nějakej film?" Skončili u nějakého příšerně umělecky psychologického snímku, na který se nevydrželi dívat ani do půlky. Tou dobou už ale Jaromír začínal být dosti opilý, ačkoliv toho zase tolik nevypil. K tom, aby se ocitl ve značně uvolněném stavu mu vždycky stačilo jen trošku.
"Myslím, že na dně téhle skleničky se skrývá všechno, co jsem kdy od života chtěl," oznámil s vážnou tváří a pozvedl zmíněný objekt výš. Lukáš se uculoval. Totálně pod obraz.
"Bože, já ten film neměl pouštět, ještě teď z tebe bude filozof."
"...a v prachu se mísí touha s tichem srdce..."
Lukáš se třásl potlačovaným smíchem. "Nebo hůř, básník. Ale na to se prej dobře balej baby. Já to teď nikdy nezkoušel, protože já s poezií nejdem zrovna dohromady," povzdechl si nešťastně a pak se usmál na Míru, který si ho měřil ne úplně souhlasným výrazem.
"Co kdybys jednou taky nemluvil o svých sexuálních uspěších?" Točila se mu trochu hlava a bylo znát, že mu alkohol stoupl do hlavy, protože za normálních okolností nikdy neměl odvahu tohle Lukášovi vytýkat. Teď mu to připadalo úplně jednoduché.
"Tak se chlub ty, Cassanovo. Taky se můžeš někdy svěřit svýmu kamarádovi, ne?" Míra zavrtěl hlavou.
"Není co. Nejsou žádný trvalý vztahy." Z části vlastně říkal pravdu.
"A co ta tvoje zrzka, cos tu předtím popisoval?" Pozvednutí obočí. Nervózní pohrávání si s pstýnkem na pravé ruce. Loknutí whiskey.
"Já vlastně... myslel jsem Nelu," zašeptal potichu nakonec po dlouhém váhání.
"Co? Ale vždyť s tou jsi byl někdy ještě na gymplu!"
"No, já vim, ona od tý doby žádná jiná nijak moc nebyla." Lukáš se zasmál.
"Aha, a přede mnou nikoho nikdy nebalíš, takže z toho fakt zbývaj jen ty ženský z barů, kam tak rád chodíš. Možnájsem oproti tobě i docela nudnej," drcnul mu Lukáš do ramene a rozcuchal mu vlasy rukou. Míru zamrazilo. Mlčeli.
"No...víš..." Zaváhání; dlouhé.
"Co vim?" Odkašlání.
"No... popravdě.. já jsem z žádnou ženskou ani nějak neměl... nic." Lukáš nejdřív ztuhl a pak se dal do hlasitého smíchu.
"Nedělej si srandu. To, že seš panic ti nikdo neuvěří." Jaromír se nesmál. Nebylo čemu.
"Nikdy jsem neřek´, že jsem panic," podotkl tiše. Pak se pohodlněji uvelebil, nadechl a řekl to, co se bál vyslovit před Lukášem už hodnou dobu. "Ono jde spíš o to, že jsem gay." Zíral si na ruce složené v klíně a svírající sklenku s Metaxou. Alkohol se nemá kombinovat. Cítil na sobě Lukášův vyděšený pohled. Ruka dříve pohozená na zadním opěradle gauče se stáhla.
"Počkej, známe se od - já nevim - patnácti? A ty ses mi to nikdy neobtěžoval říct? Já vim, že jsme nikdy nebyli prototyp nejlepších kamarádů, ale známe se tak dlouho." Jaromír odvrátil hlavu.
"Víš ono to není zrovna lehký. Jen tak..." Lukáš vstřebával. Dlouho vstřebával.
"A... ty jako... teda jakože... máš nějakýho...ehm... kluka nebo teda přítele?"
Tiché: "Ne." Asi to bude muset vyklopit všechno. "To s bary byla pravda, já nikdy neměl něco jako trvalejší vztah. V našem světě to tak je-"
"Ve vašem-"
"No jo. Dost kluků zůstavá v tomhle věku sama. Teda teď bych měl teoreticky prožívat takový to přelomový období a někoho si třeba i najít, ale nejsem schopnej v jakymkoli vztahu dýl zůstat." Tiché zasmání. Lukáš nikdy nebyl homofób. Všechno bude v klidu. No fajn nebude, ale stejně, může se aspoň snažit a... chovat se jako by nic?
"To zní jako nějaká psychologická újma v dětství. Nebo že by tajná láska, co ti nedá spát?" Jaromír do sebe kopl zbytek skleničky a přímo se podíval na Lukáše.
"Přesně," oznámil lakonicky.
Jeho centrum nervové soustavy opojené vínem a Metaxou vypnulo a předalo plnou moc hormonům, což skončilo jako Jaromírova ruka na Lukášově zátylku a rty obou přilepené na sebe. Lukáš byl šokem ztuhlý ještě ve chvíli, kdy mu Mira obtočil ruce kolem krku a přitiskl se na něj. Cizí jazyk v jeho ústech ho ale rázně probral. Miru odstrčil.
Dva vyděšené pohledy, ale každý jiným způsobem. Ten se zlomenou nohou lapal po dechu, ten s malou odolností vůči alkoholu taky.
"Co to, doprdele-"
"Já, já, já, já...promiň!" Ruce automaticky zajely do světlých vlasů v gestu zoufalství.
"Já, nevím, co to do mě vjelo. Nejdřív ti všechno vyklopím a pak, Ježiši-" Jaromír se rychle vymrštil z pohovky a rychle na sebe natáhl pohozený svetr, popadl tašku, z linky shrábl klíče a z věšáku strhl kabát.
"Počkej, Miro, nechceš mi to vysvětlit?" S botami se nemusel obtěžovat, dokud nepršelo, u Lukáše se nepřezouvalo.
"Miro!!!" Zaklapnutí dvěří.
Míra si přes sebe přehosil kabát a přivolal výtah. Za oknem chodby se třpytila jiná rozsvícená okna a lampy nočního velkoměsta. Výtah cinkl, dveře se otevřely a Mira zmáčkl nulu. Zatímco si to výtah mířil dolů, Mirovy slzné kanálky vyplavovaly slanou tekutinu mířící stejným směrem jako výtah. Bylo to venku. A Mira venku z výtahu. A z iluzí. Jaká je šance, že by ho po tomhle mohl mít Lukáš aspoň za kamaráda? Dokonce i takovému troubovi, co se týče narážek, muselo tohle dojít. Sbohem přátelský, sbohem platonická, dlouhodobá lásko, myslel si Míra, když šátral dole v chodbě pro zapínači. Zapomněl, že světlo nefunguje. V lítacích dveřích nespatřil tentokrát dsvůj obrys, ale díval se skrz na zaparkovaná auta dole před domem. Seběhl poslední schody. Zapadly za ním poslední dveře.
Některé zlomeniny, nepříklad ta Lukášova, se léčí šest týdnů. Některé celý život a nikdy se to úplně nepovede.
Otázkou zůstává: byla tohle fraktura, nebo jen vymknutí kotníku?
Nebo něco úplně jiného?
Něco co se nemusí ani léčit?
A když se to ani nemusí léčit, tak proto, že to ani není zlomené, nebo proto, že je to nenapravitelně poškozené?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kittie kittie | 3. ledna 2009 v 22:45 | Reagovat

jůůů *hopsá* to je supáá.

P.S. Stýská se mi.

P.P.S. Promiň, že jsem řekla, že spí s herečkou...

P.P.P.S. SBzSB.

2 Pepcha Pepcha | 4. ledna 2009 v 10:39 | Reagovat

+hopsá s ní+ Jééé, díííky.

P.S. Mně taky.

P.P.S. Odpouštím ti a děkuji za včerejší SMS, ačkoli v tu dobu už jsem lyžovat nemusela.

P.P.P.S. Boooo....

3 Ninushka Ninushka | 4. ledna 2009 v 20:07 | Reagovat

héééééézkýýýýýýýýý*vyděšeně zírá, co to napsala*

P.S. Taky se mi po vás stýská.

P.P.S. NzSB a NzB

4 kittie kittie | 5. ledna 2009 v 23:37 | Reagovat

TH!!!!!!!!!!!!!

P.P.S. BzS. BzN.

5 anetka anetka | Web | 7. ledna 2009 v 19:58 | Reagovat

ahoj mas to tady docela pekny prihlas se u me do SONB(Soutěž O Nejlepší Blog)

6 Cariba Cariba | 17. ledna 2009 v 13:08 | Reagovat

Je to mega. Ale docela by mě zajímalo, jestli máš někdy ještě v úmyslu napsat pokráčko ke kapitolovkám HP... *hihi* *mrká*

7 Martin Martin | 3. února 2009 v 4:16 | Reagovat

NEJLEPŠÍ NABÍDKA VÝDĚLKU KLIKÁNÍM NA INTERNETU!!!

Registrujte se na:

http://deep-mails.com/pages/index.php?refid=fragnatik

(je vyžadován účet na https://www.paypal.com/us/), žádný problém, je přeci zdarma...

Ptáte se v čem spočívá systém této stránky? Jednoduchá odpověď by byla v klikání a je to pravda, mnohem zajímavější je ale fakt, že se platí v dolarech. Říkáte si asi, že to není nic nového, takové stránky už přece existují a platí maximálně pár centů. Deep mails vám zaplatí 0.5$ - 1$ za kliknutí na banner a 1$ za všechny reklamní e-maily, které vám přijdou. Kam? Možnosti jsou tři, ale řekl bych, že se budete chtít vyhnout zahlcení své vlastní schránky, takže je možné nechat si posílat tyto maily přímo na váš osobní účet na stránkách Deep mails.

Nejzajímavější částí jsou určitě bonusy za získávání nových lidí. U těch které doporučíte přímo, máte 20% z jejich kliku (dotyčný dostane plnou částku). U jejich "klientů" máte 10%, dále 5%, 3%, 2% a 1%. To máme celkem 6 úrovní, takže stačí mít pod sebou byť jen 10 lidí a už si přijdete na slušné peníze. Stačí aby každý z oněch lidí klikl na banner za "pouhých" 50 centů a hned máte 2$ v kapse. Během dne se objeví kolem 25 nových klikacích bannerů, či e-mailů. Když to vynásobíme, máme 50$ jen z lidí, kterým jsme tyto stránky doporučili za jeden den!

Pokud vám stránku někdo doporučí, dostanete navíc do začátku 20$ za registraci. Využijte proto odkazu uvedeného výše a začněte konečně vydělávat.

FUNGUJE TO!!!

*************************

Zde si můžete stáhnout návod na registraci, který jsem pro vás připravil. V několika málo krocích spolu projdeme registrační formuláře a na závěr vám vysvětlím jak se na stránkách Deep Mails pohybovat.

http://uloz.to/1202198/PayPal+DeepMailsFragnatik.doc

8 sadie sadie | Web | 8. března 2009 v 11:58 | Reagovat

Jé já si tě pamatuju!! Psalas mi kdysi komentář k povídce a já tě pak hledala a tys tam nikde nebyla :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama