...........................In nomine patris et fili et spiritus sancti. Amen........................

První slovo aneb Ten děvkař!

9. října 2007 v 16:49 | Pepcha |  Excest
Myslela jsem, že to sem dávat nebudu. Neodolala jsem a tudíž se můžete seznámit s mou drahou druhou rodinkou. Hlavní linii Excest - příběhu píše Belinda a já si sem tam střihnu nějakou tu jednorázovku. Upozorňuji vás, že slečna Sophie je Márinka opravdu SCHVÁLNĚ. No nic. Hlavně moc nezvracejte a nenadávejte, jinak se povoluje všechno.
Á jamais votre Josephine Muriel Black
Forever your Josephine Muriel Black
P.S.: Kdyby to někomu nedošlo, Ashere je druhý název Psí hvězdy alias Sirius alias dalších dvacet jmen.*mrk*

Abych se vám představila, jmenuji se Sophie, je mi třicet pět a na svůj věk rozhodně moc nevypadám (především díky mému úžasnému příteli jménem Lorenzo, samozřejmě čtyřprocentnímu). Jakožto ředitelka prosperující kosmetické společnosti přece nemohu vypadat ošklivě, že? Díky tomu mé tmavohnědé vlasy neznají slovní spojení "roztřepené konečky", mé modré oči (připomínající květy hořce) již netlačí čočky a má postava by se spíše hodila na dvacetiletou dívku. Před dvěma týdny jsem již ale měla práce plné zuby, takže jsem si vzala dvou týdenní dovolenou a odletěla jsem na francouzskou riviéru, kde jsem potkala jistého černovlasého muže. Myslela jsem, že je to ten Pravý… Už jen to jméno - Ashere. Asi po týdnu mi oznámil, že už bude muset jet, jelikož mu utíká spousta peněz. Přemlouvala jsem ho, aby zůstal, ale říkal, že ty peníze vážně stojí za to, že se třeba zase někdy uvidíme. Nakonec mě osvítil nápad. Nedávno měl narozeniny a tak jsem mu dala (jakožto bohatá žena) k narozeninám sumu na jeho účet, aby se nemusel vracet do práce. Řekl, že něco takového si nemůže vzít, zvlášť od ženy, kterou miluje. Nakonec jsem ho přemluvila, on dar přijal, ale jen s námitkami. A neodjel. Až po týdnu se to stalo.
Večer jsme přišli z výletu po jakémsi městě. Normálně jsme trávili dny na pláži (nebo v posteli), ale dnes nebylo hezky. Ashere byl celý den zvláštní a odtažitý. Za ty dva týdny, co jsme byli spolu se takhle nechoval nikdy. Jakmile jsme zavřeli dveře hotelového pokoje, vypadlo z něj:
"Musíme si promluvit." Chvíli jsem na něj jen zírala. Tak to bude nějaký problém. On a mluvit vážně? Nechci vědět, co bude následovat. Opatrně mě chytil za ruku a dovedl do jednoho křesla, sám si sedl naproti.
"Musím říct, že to byly moc krásné dva týdny - a to díky Tobě, Sophie, ale…"
"Ale co, Ashere?"
"Asi bych Ti měl něco ukázat." Začal se přehrabovat v kapse, až něco vytáhl. Zděšeně jsem vyvalila oči na fotku, když jsem spatřila Ashere s nějakou zrzatou ženskou. O to ale nešlo. Ta ženská na sobě měla tyrkysové, ale očividně svatební šaty.
"Ashere, co to má znamenat? Ty jsi ženatý?"
"A co jiného bys podle této fotky usuzovala?"
"T-t-to -"
"Hele Sophie, byly to příjemné dva týdny a rád jsem Tě poznal, ale-"
"Jaks mi to mohl udělat?" nevědomky jsem vstala, na což on reagoval tím, že si rovněž stoupl. "Ne, počkat, já Ti to odpouštím. Hlavně, žes mi to řekl. Zůstaneme spolu a ty-"
"Počkej, ty si vážně myslíš, že je to víc, než jen dovolenkový románek?" Ošklivě se pousmál a já na něj jen nevěřícně zírala. Venku se znovu rozpršelo.
"A co teď tedy bude?" Ztěžka jsem polkla a sledovala ho.
"Ty se ještě ptáš? Poletím nejbližším spojem domů, co jiného?"
"Ty.. to mi nemůžeš udělat! Nemůžeš mě opustit! Já Tě přeci miluji!"
"Ale no tak, Sophie, nebuď naivní, nech toho, ok?" Nemohla jsem uvěřit svým očím, jak se změnil.
"T-ty hajzle!" Celá jsem se třásla a cítila, jak mě v očích štípou slzy. Nechtěla jsem, aby viděl, že kvůli němu pláču. Otočila jsem se a co nejdůstojněji jsem odešla do koupelny. Zavřela jsem za sebou, opřela se o umyvadlo a po tvářích mi stékaly slzy.
Proč? Proč jsem se zachovala jako naivní a nezkušená holka? Co jsem si od toho slibovala? Vážně jsem si myslela, že je to moje životní láska? Vzhlédla jsem a mé oči se setkaly s těmi v zrcadle. Jsem přece hezká, ne? Ale pro něj jsou asi moje tmavohnědé vlasy prostě nuda. A co jeho manželka? Ta určitě nemá ani potuchy, jak si tu se mnou ty dva týdny užíval. Znovu jsem se na sebe podívala. Rozhodla jsem se, že to ještě jednou zkusím. Smyla jsem si z tváří rozmazanou maskaru a znovu se namalovala. Z šatníku jsem vytáhla svou krátkou noční košilku a převlékla se. On prostě JE muž mých snů. Nesmím ho ztratit, ještě mám šanci, že na něj zapůsobím svou krásou. Nádech, výdech, nejspíš bude v kuchyni.
Vešla jsem, on tam stál u kuchyňské linky a zrovna si naléval kávu . Vždycky to tak dělal - káva, do ní trocha mléka a do toho kostka cukru.
"Ahoj Ashere," pozdravila jsem ho mile. Neodpověděl. "Zapoměňme na to, co se stalo, ano?" Zase nic, jen si čajovou lžičkou zamíchal kávu a upil.
"Ashere, bav se se mnou," začínala jsem být zoufalá. Nic. Radši si zapálil cigaretu, takže mu černé, dlouhé a lesklé vlasy spadly do očí. Potáhl a vyfoukl kouř. Pozorovala jsem, jak z něj dělá kroužky, vždycky přitom nádherně sešpulil ústa. Provokovalo mě to. "Ashere!"
Odklepal popel z cigarety a típnul ji. Tak elegantně to uměl jen on. Ani se na mě nepodíval a vstal.
"Ashere! Ne! To mi nemůžeš udělat!" ječela jsem hystericky, jak Viktorka u splavu. On jen přešel k věšáku a vzal si svůj kabát, kufr a na hlavu si narazil černý klobouk s širokou krempou. Otevřel dveře a odešel do děště.
"Ashere!!!" Zlomil se mi hlas a rozklepaly nohy. On opravdu odešel… Rozbrečela jsem se. Beze slova, bez pohledu odešel…
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Onen černovlasý krasavec - pravým jménem Sirius Black - o několik hodin později dorazil domů. Jeho manželka Muriel už seděla na posteli a čekala na něj.
"Tak co, jaké to bylo? Kdo to byl tentokrát?" usmívala se jako by nic. "Vydělals´ za ty dva týdny alespoň něco?"
"Nooo," protáhl on dlouze.
"Chceš mi říct, že ses jen flákal s nějakou ženskou a ještě k tomu zadarmo?"
"Povedlo se mi udělat si pár kontaktů a z té holky jsem taky něco vytáh´. A jak jste se měli vy?" Optal se pro jistotu, že by jeho manželka zažila něco zábavného.
"Počkej, nech mě si vzpomenout… Jo, nechala jsem se od Valentina přemluvit a dělala jsem modelku na jeho přehlídce… Seznámila jsem se s jedním moc pěkným chlapíkem-," nestihla ona doříct.
"Tak moc pěkný chlapík, jo? Určitě je mnohem hezčí, inteligentnější a vůbec lepší než já, viď," Sirius se teď mračil a tvářil se značně nepřátelsky.
"Ale, Siriusek nám žárlí! A kdopak tu strávil dva týdny s nějakou fiflenou a ještě z ní toho určitě málo vytáhl, eh?"
"Já nežárlím," vztekal se Sirius, který se očividně zaměřil jen na jedno slovo z Murieliné řeči.
"Žárlíš a hodně… A jen tak mimochodem, Tvůj syn řekl první slovo," dodala Muriel a jala se zkoumat strukturu svých pěstěných nehtů.
"CO?!" zaječel Sirius. "A tos´ mi to nemohla říct dřív? A co to bylo? Máma nebo táta?" Muriel jen s klidem pozorovala, jak její manžel křepčí po pokoji, pak se nad ním slitovala a odpověděla:
"Ani jedno, jeho první slovo bylo Homer." Sirius vykulil oči a zatvářil se notně zděšeně. "Cože můj syn řekl jako první slovo jméno žluté a blbé postavičky? Nejdřív ho tak pitomě pojmenuješ a teď-"
"Co prosím? Pitomě pojmenuješ? Matteo vůbec není ošklivé jméno, vždyť je to italsky Matthew. A vůbec, kdo mu ze jména odstranil jedno T, eh bien?"
"To znamená Boží dar, abys věděla!"
"Nepoučuj mě, já nejsem blbá! Latinsky umím plynně, Siriusi, a ty to moc dobře víš!"
"To já umím taky! A to ty se ke mně chováš jako k blbovi!"
"A co ty řekneš na tu číslovku? Mateo007 Black, no promiň, ale-"
"Co zas máš, to tvoje Matteo bylo jednoduše pitomý a tohle jsme už řešili," dodal rázně a chtěl si… lehnout do jejich postele, ale z Murieliny strany se mu dostalo chladného odmítnutí.
"Víš ty co? Přijedeš si sem po dvou týdnech, jsi na mě protivný a teď bys chtěl ke mně do postele? Za a) na TO teď nemám ani pomyšlení a za b) tě tu nechci, když jsi na mě takový." Sirius na ni jen zíral. To, že by ho odmítla pustit do své postele se nestalo už dlouho.
"Ale Josie, prosím tě, neber si to tak…"
"Co jsem řekla? Spi si sám. Třeba v té ložnici v západním křídle," odbyla ho chladně. Sirius se tedy uraženě zvedl a odešel z Murieliny ložnice, přičemž za sebou samozřejmě nezapomněl řádně prásknout dveřmi.
Tichou, kamennou chodbou, vedoucí do západního křídla, se rozlehlo rozčilené zašeptání: "Homer!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 haňula haňula | 13. prosince 2007 v 22:18 | Reagovat

jé tak tohle bylo fakt moc pěkný.

2 Kikča Kikča | E-mail | Web | 1. února 2008 v 13:39 | Reagovat

To bylo vážně super!!!!!!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama