...........................In nomine patris et fili et spiritus sancti. Amen........................

Říjen 2006

Give me...

31. října 2006 v 16:27 | Pepcha |  Básničky
Má lásko, zůstaň se mnou dál
i kdyby se ti každý hrozně smál
má lásko, dej mi jen víc svého času
já chci naslouchat tvému hlasu.
Každý říká, že ticho léčí,
že správná žena u oltáře klečí
každý říká, že opustit tě mám
však nevydržím představu, že bys byl tak sám.
Samota má sestry Zoufalství a Beznaděj
tak se na mě aspoň pousměj
Samota se živí láskou nešťastnou
světlo v tobě nahradíti tmou.
Srdce tmou naplněné nejspíš už nezazáří
ani krásné dívce se to nepodaří
srdce bez lásky rozloučit se může s bytím
ovšem s láskou říká: jé, já svítím.

Everyday

30. října 2006 v 17:02 | Pepcha |  Básničky
Takže... Původně to má být písnička, ale co vy se bez mýho skřehotavýho hlasu klidně obejdete.
You must go away
you must go from me
because I will die like other people
you can´t stay with me
I won´t be still free
you must go into your fate
you can´t be sad
death is my destiny.
You are on the other side of the world
you mustn´t cry for me
I´m only one girl of million
and remember:
in every dark
there is a light
and after every night
here comes the sun.
You are my star
you mustn´t cry
when my life is falling down
I´m not your own.

Barvy

30. října 2006 v 16:49 | Pepcha |  Básničky
O.K.-tahle básnička je hooodně dlouhá, takže ten, kdo nemá výdrž ať ji radši nečte:)))
Jinak se moc omlouvám za přípanou sentimentalitu a za poslední verš- prostě sem neodolala:)))
Prosím o připomínky atd. apod. a náhradní verše (pokud se někomuěco nezdá).

Uvedení do děje a pod.

16. října 2006 v 13:16 | Pepcha |  Od tance k lásce
Tahle povídka je pro změnu věnovaná mý druhý babičce, která dneska slaví 76. narozeninky.
Takže stručně:
Harry Potter povídka
žánr: romantlika (asi)
období: pomíchaný
postavy: no však vám to dojde
Chtěla bych aby byla tahle povídka, co nejkratší ale ještě uvidíme =)))

1. kapitola - 1.tanec

16. října 2006 v 13:09 | Pepcha |  Od tance k lásce
V setmělém pokoji seděla na pohovce žena v náručí tmavovlasého muže. Oba se tvářili unaveně, ale šťastně, že mohou být po celém dni a zvlášť v téhle době zase spolu. Žena vypadala, že v nejbližší době usne, muž se na ni láskyplně díval a netěšil se až zítra půjde do práce. Abyste rozuměli, tenhle člověk byl bystrozor a také patřil k tajné organizaci, která si říkala Fénixův řád, Brumbál ji rád připodobňoval k CIA či FBI, bohužel tomuto vtipu téměř nikdo nerozuměl.
Popravdě měl tenhle mladý brejlatý kouzelník štěstí, že se mu zatím nic nestalo, vzhledem k tomu, že měl v povaze neustále riskovat. A taky měl štěstí, že jeho žena nebyla žádná hysterka, ale sama vynikající bystrozorka a nebýt něčeho velmi malého a teď zrovna spícího, nasazovala by sama krk za životy jiných.
I když s tím spícím to docela pravda nebyla. Pokojné ticho protrhl tlumený pláč zeshora.
Muž se opatrně zvedl, tak, aby nevzbudil svou - teď již spící - manželku a opatrně našlapuje se šel podívat, co se nezdá jejich malému synkovi.
V postýlce ležel malý čertík a vřískal. Jeho tatínek se naklonil nad postýlku a začal mu šeptat.
"No tak maličký nech tohio maminka je unavená." Chlapeček otcově snaze nevěnoval pozornost a plakal dál.
"Broučku, no tak spinkej....", nakonec se alespoń částečně uklidnil, ale dál sebou neklidně házel.
A tak nasadil tatínek režim "povídání až do usnutí".
"Víš, broučku, ještě jsem ti nepovídal jak jsmese s maminkou dali dohromady. Jak jsme se poznali to už víš, ve vlaku do Bradavic, ale ještě jsem ti nevyprávěl, jak jsme dosáhli 1. rande."
Muž se posadil na zem vedle postýlky, zavřel oči a začal vyprávět.
"Nevím tak úplně, kde začít. Ale ano nejlepší by to bylo na začátku, ale náš příběh začíná na konci, na konci školního roku..."
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
"Lily, Lily, počkej na mě", zrzka se zastavila a otočila se. Její kamarádka prudce zabrzdila, takže málem sletěla ze schodů.
"Teda Barbie, ty se fakt musíš naučit běhat", rozesmála se Lily.
"Neříkej mi Barbie, víš, že to nesnáším", okřikla ji dívka zvaná Barbie. Ona byla přesný typ antibarbie. Ne, že by se nemalovala a hezky neoblékala, ale vše jen dle nsvého stylu. A k jejímu stylu rozhodně nepatřily růžové minisukně, to už spíš černé sametové šaty.
"Ale no tak nezlob se, Barbie", pošťuchovala ji Lily, vždycky ji bavilo ji vytáčet.
"Jestli ti to ještě nedošlo, Liliano, tak se jmenuju barbara, tak mi neříkej Barbie", zaškaredila se oslovená.
"Dobře, dobře, tak promiň. Deš na oběd?", zamlouvala to Lily.
"Nooo", protáhla Barbie,"asi ne. Nějak dneska nemám hlad."
"Já taky ne a stejně, neměly bychom se přejíst, vzhledem k tomu, že večer je ten hodokvas. A jak znám nebelvíráky,určitě bude i oslava konce školního roku", povzdechla si prefektka.
"Předpokládám, že je budeš zahánět do postele jako vždy", ušklíbla se na ni Barbara.
"Nech si ty spekulace a pojď radši k Hagridovi. Však večer uvidíme.¨
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
A opravdu viděly. A slyšely, protože školní pohár pošesté padl do rukou Nebelvíru... Navíc někdo na oslavě přišel s nápadem, že by měla být diskotéka (ten někdo byla Barbie, protože chtěla, aby se Lily trochu odvázala).
"Evansová, zatančíš si se mnou?", hodil James Potter po Lily smutným okem.
"Ne", dostalo se mu strohé odpovědi.
"Tak prosím", zkoušel to dál Jimmy.
"Ó bože, co mám s tebou dělat, Pottere?!?"
"Takže jo? Juchů", zavýskl radostí. "Tak co, chcete něco rychlejšího či pomalejšího, má sladká dámo?"
"Radši něco rychlejšího, představa, že s tebou tancuju ploužák není zrovna nejlákavější", odvětila "sladká dáma" kysele.
"Rozkaz, krásko, počkej na mě, skočím za Siri - totiř DJem", zamířil si to James za Siriusem.
"Cože? Black je DJ? Jak to, že nám ještě nepraskly ušní bubínky?", pomyslela si v duchu Lily.
Najednou se ozvala její oblíbená písnička od Red Hot Chilli Peppers. A za ní se objevil James.
"Jdeme na to, vílo?"
"Že váháš, Pottere!"
A tanec je unesl...
Vůbec nevnímali okolí, oba cítili jen rytmus hudby. Lily musela uznat, že Potter je fakticky dobrý tanečník. Přecházeli z jedné figury do druhé. Bylo to absolutní souznění. Ani si nevšimli, když ostatní přestali tančit - na ně prostě neměli. Utvořili kolem nich kruh a jen se tiše dívali.
A pak písnička skončila. Oba se zastavili v posledním pohybu. Oba těžce dýchali. Najednou jako-by z nich spadl mlžný opar. Všimli si, že na ně všichni hledí.
"Dík za tanec", zašeptal Potter.
"Není zač, Pottere", snažila se aby to vyznělo, co nejlhostejněji. Pomalu se otočila a zamířila k dívčím ložnicím. V zádech cítila jeho pohled.
"Hej, Barbie, nechceš si taky zatancovat?"
"Polib si prdel Blacku."
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
"Víš, Harry, bylo to nádherný. Ten 1. tanec, cítil jsem se jako bych létal v oblacích.... Jé, ale ty už spinkáš, to je dobře. Až zase nebudeme moci spinkat budem ti vyprávět dál. O.K.?"
James Potter se zvedl ze země a zamířil k spící manželce, aby ji odnesl do postele.