...........................In nomine patris et fili et spiritus sancti. Amen........................

Září 2006

Rytíř

24. září 2006 v 11:12 | Pepcha |  Básničky
Takže, vzhledem k tomu, že má moje babička 75. narozky (teda pardon vlastně 29.), rozhodla jsem se jí věnovat menší básničku.
Hrdý rytíř do boje jel ,
bojovou píseň vesele pěl,
jen o pár hodin později,
rytíři lezou po poli jak zloději.
Krev stříkala a koně ržáli,
teď už se rytíři nezasmáli,
náš hrdý rytíř z koně spad
a mezi nohama ostatních se krad.
Svůj štít rychle odhodil,
aby své smrti zabránil,
chtěl se sie bít jak lev,
ale teď splih jak koroptev.
Na krví nasáknutou zem,
snáší se noc a přichází sen,
ale snít můžem jen o opuštěném erbu,
který říká : já se nervu....

Sentimentální

22. září 2006 v 18:48 | Pepcha |  Básničky
Vlasy létající vzduchem ti našeptávají,
co prožila ta bledá dívka,
proč ledy jejího srdce neroztávají
a proč přijde ti tak blízká.
Dívka stojí na kraji útesu
zpívá do větru své tajemství,
snad donesou se slova k nebesům
přečte někdo, co v jejím srdci se skví.
Dřív muži bojovali pro její úsměv,
každý chtěl uchopit její křehkost
od ní vždy sklidili jen posměch,
vadila jí lidská blízskost.
Avšak vždycky přijde zlom
a tak stála na hranici
a čekala až přijde on
a pomaloučku rozhoří její city.

80-ti % čokoláda aneb hořkosladky chutná zrada

22. září 2006 v 18:39 | Pepcha |  Básničky
Tahle básnička je ta trochu hádanka. Kdopak píše tuhle zoufalou zpověď?
P.S.: Harry Potter.
Ráda tančím v dešti,
když kapka za kapkou
o mou tvář se tříští
a já chytám tu chuť sladkou.
Voda smývá teď mé slzy,
bývala jsem jako led.
Proč všechno se tak rychle kazí?
Pod tvou láskou rozevřel se můj květ.
Otevřela jsem své srdce
zklamal jsi mne a zradil.
Proč vše končí tak trpce?
Proč mé city jsi zas zabil?
Teď se mé srdce zas uzamkne,
ty jsi toho hořkou příčinou.
Proč každý muž se mě zalekne?
Proč uteče mi za jinou?
Můj vztek se sice rozvíjí
ovšem po chvíli budu jak z kamene,
samota mě totiž neubíjí,
jak jiné husy láskou zmámené.
Za mými city zapadne brána.
Krom tebe nikdo otevřít ji neumí,
se svými knihami budu zas sama,
prokleju každého, kdo se mi znelíbí.
(A Ronald Weasley ať prdel mi políbí.)
Dívka v černém hábitu dopsala a na pergamen jí ukápla slza. Pak se tak nějak podivně usmála a v duchu si řekla : Ještě, že jsem se nerozhola tu "valentýnku" poslat, ta poslední věta je trochu...

1. kapitola Lilyino tajemství

2. září 2006 v 10:32 | pepcha |  HP- Sirius vs. sázka o rande aneb Přětěžký úděl dohazovačky
Vytáhlý, černovlasý kluk s brýlemi, James Potter, stijí ve Velké síni a přemýšlí o Lily Evansové, dívce s ryšavými vlasy, která zrovna prochází kolem.
"Bože, ta je pěkná a ta minisukně! A ta halenka jak jí hezky obepíná… Ježíši Kriste! Proč se na mne nepodivá? Vždyť vypadám dobře a ta póza taky není k zahození! No tak, každá jiná holka by dala nevím co, aby se mnou mohla jít na rande!"
Hezká zrzka, o které právě sní James je sice z mudlovské rodiny, ale má svou hrdost.
"Ne, nepodívám se na něj! On si mě nezaslouží! Je to jen ubohej hulvát. Tsss, co si o sobě myslí, doufám, že ne, že vypadá nějak neodolatelně. Frajírek. Ale když ono mu to vážně sluší", pípne jí vzadu v hlavě malý hlásek. "Ne, ne a ne! Na co to myslíš Lily? Vždyť je tolik o hodně hezčích kluků. Jo, ale žádnej nemá tak pěknou prdelku", našeptává hlásek. "TAK DOST!!! Jo, zachovám si svou hrdost, bradu pěkně nahoru a mysli na to, jakej je to blbeček."
Na Jamesova záda vyplazuje jazyk Sirius Black.
"To je fakt sranda, můj nejlepší kámoš je v tom až po uši. Chudáček a přitom by moh mít, na kerou by si ukázal. Musím navrhnout Célii, aby mi pomohla dát ty dva dohromady. No, aspoň šance bejt s ní chvíli o samotě… He, he, dvě nejhůř dobyvatlný holky na škole a zrovna do nich se musíme s Jimmem zabouchnout… No, ale kdo by to moh zvládnout líp než dva nejoblíbenější kluci, ne? Taková Marie by dala nevím co za to, abych se na ni usmál. Uhání mě už od první. Nevím, jak se s takovou husou může Célie přátelit. Holky sou nevypočitatelný."
Siriuse z myšlenek vytrhne až dívčí zahihňání. Zlatovlasá Célie si zrovna šeptá s Claire.
"Ne, fakt, já si myslím,že jí nedostane. Lily ho stejně pořád ignoruje, tak co. No jo, mě to bejt stejně jedno, mě víc zajímá Remus, ale toho jsem už stejně dlouho neviděla", zasní se Claire.
"Taky jsem si všimla, že chybí. Je furt chudák u svý nemocný mamky. Ale myslím, Claire, že nemáš pravdu, já se s tebou klidně vsadím, že ji Potter nakonec dostane. Lily má sice pevnou vůli, ale ne dost", uchichtne se Célie.
"Nemá ji tak pevnou jako ty, co?", posmívá se Claire.
"Co tím myslíš?", ptá se podezřívavě Célie.
"Nedělej ze sebe hloupou, řekla bych, že to víš až moc dobře",významně zamrká tázaná. "Neříkej, že sis nevšimla, jaké po tobě vrhá Black pohled. Nebude trvat dlouho a začne se chovat jako Potter."
"No toho jsem si už všimla", přizná Célie,"ale nemyslím, že to bude až tak vážný jako u Pottera. Sirius chce prostě další exemplář do svý sbírky."
"Uvidíme", odsekne stroze Claire, " ale vsaď se, že Potter Lily nedostane."
"O co?"
Claire má hned po ruce návrh:
"Když prohraješ ty, půjdeš se Siriusem na rande a koupíš mi bonboniéru a když prohraju já, vyznám lásku Remusovi a bonboniéra patří tobě."
"Platí."
V tu samou chvíli James něco zvedne ze země.
"Evansová, hej Evansová!"zahuláká na Lily. Ta se otočí a nasupeně na něj zírá.
"Co je Pottere?", vyštěkne.
"Upadla ti nějaká knížka" a podává jí ji, když si to náhle rozmyslí. "Dám ti ji, když se mnou půjdeš na rande."
"Myslím, že bys měla, co nerychleji zamluvit stůl pro dva v luxusní restauraci, Cel", hihňá se Claire.
"S klukem, co má mozek velkej jak vajíčko, bych si nedala rande ani kdyby byl poslední na planetě!", zuří Lily.
"Jo, mám mozek velikosti vajíčka", zarazí všechny svou odpovědí James, "ale pštrosího!"
"Z tý tvý nadutosti se mi dělá blbě, Pottere! Koukej mi vrátit tu knížku", teď už byla Lily opravdu v ráži.
"Počkej, počkej, co je to za knížku, že o ni tolik usiluješ…", došlo to najednou Jamesovi.
Knížka byla vázaná v kůži, bez jakéhokoliv názvu, ale s obrázkem lilie svrchu a na deskách visel malinký zámeček.
"Ale to vypadá jako Lilyin tajný deníček", podivil se Potter.
"Dej to sem, Pottere", zavelela Lily trochu nejistě. "Ježíš, to by mně eště chybělo, aby si četl můj deník. Pane bože vždyť já tam včera psala dost neslušný věci o jeho "prdelce"", vyděsila se v duchu Lily.
"Mám takový podezření, že si ho chvíli nechám, aspoň se dozvím, proč si se mnou nechceš vyjít", usmíval se James.
To už bylo na Lilyiny nervy trochu moc:
"Acio!" zvolala.
Deníček se vytrhl Jamesovi z ruky a dolétl k Lily. Ta ho chňapla a rázně vykráčela ze síně.
"Počkej, jak dlouho mám na to, aby se ti dva dali dohromady", ozvala se přiškrceným hláskem Célie.
"Do října", odpoví rychle Claire.
"Tak to teda ne, vždyť prázdniny jsou za dveřmi, dej jim čas do konce ledna…prosím", dodá Célie se psím pohledem.
"Dobře, jak chceš, nejspíš nejseš moc dobrá dohazovačka…"
TO BE CONTINUED (možná)